SDH Štěnovice

_______________________________

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home Historie

Historie

dobrovolných hasičů ve Štěnovicích


Poznámka: informace byly čerpány z publikace "90 let požární ochrany ve Štěnovicích 1894-1984", která vyšla v září 1984.

Proto, prosím, omluvte jazykovou formu, nutnou v tehdejší době. Zbylé informace poskytl kronikář Vojtěch Laštovka.



Činnost sboru dobrovolných hasičů ve Štěnovicích
v letech 1894 - 1914

Již v roce 1884 se skupina stoupenců dobrovolné požární ochrany pokusila o založení našeho sboru. Toto úsilí vyznělo tehdy naprázdno, stejně jako druhý pokus o založení hasičské organizace z roku 1888, uskutečněný z iniciativy místní Občanské besedy. Až teprve v roce 1894 se obecní zastupitelstvo usneslo na návrh tehdejšího starosty Tomáše Čecha  založit sbor dobrovolných hasičů. Začátkem října se sešlo 32 občanů, kteří vypracovali stanovy sboru a zajistili konání ustavující schůze. Mezitím místodržitelství schválilo 29. listopadu 1894 stanovy sboru.
Dne 16. prosince 1894 se konala ustavující valná hromada sboru dobrovolných hasičů ve Štěnovicích, která zvolila členy výboru. Zásluhy na založení sboru měli též velkostatkář JUDr. Ludvík Fritsch a sládek Josef Mayer. Tato skutečnost nepřekvapuje, protože šlo o představitele velkostatku a pivovaru, které byly nejvíce ohroženy požáry. Základem sboru a veškeré jeho činnosti byly vždy aktivní členstvo z řad rolníků, řemeslníků, živnostníků a později zejména dělníků. Významné místo v činnosti sboru zaujímali též učitelé, kteří byli vždy zastoupeni ve výboru jako jednatelé či vzdělavatelé (kulturní referenti).

První výbor štěnovického sboru pracoval v tomto složení:


předseda: starosta obce rolník Tomáš Čech
velitel: mistr pekařský Petr Trojan
podvelitel: řezník Josef Vlček
jednatel: řídící učitel Petr Sedlák
správce zbroje: strojník František Kolena
pokladní: Jan Bauer
přísedící: sládek Josef Mayer a kominík Václav Rádl
náhradníci výboru: zemědělci Josef Honzík a Václav Albl
revizoři účtů: učitel Bernard Krypta a Václav Albl

Prvořadým úkolem výboru bylo opatření peněz na zakoupení základní požární techniky a zřízení zbrojnice. V roce 1895 věnovala obec a majitel velkostatku po 200 zlatých, okresní zastupitelstvo 50 zl. a pojišťovny 70 zl. V témž roce předala obec hasičům k užívání starší ruční stříkačku, zakoupenou v Rokycanech za 300 zl. a zřídila na pokraji obce hasičské skladiště, které stávalo v místech dnešní požární zbrojnice. JUDr. L. Fritsch dal postavit dvouposchoďové leziště pro cvičení hasičů s žebříky. Leziště stávalo až do roku 1925 v prostoru dnešní autobusové zastávky proti prodejně Jednoty. Ustavující členská schůze rozhodla zakoupit pro činné členy pracovní obleky. Vycházkový "národní" kroj si měl zakoupit každý člen sám. Nadšení a aktivitu zakladatelů hasičské jednoty dosvědčuje skutečnost, že již 26. prosince uspořádali první veřejné cvičení sboru.
Díky odpovědnému úsilí o ovládnutí požární techniky a pravidelnému cvičení dokázali štěnovičtí hasiči pohotově zasahovat při požárech. Poprvé vyjeli k ohni 4. září 1895 do Koterova.Hašení požáru se účastnili v čele s velitelem Petrem Trojanem Josef Vlček, Václav Fajfrlík, Josef Flajšhans, Jiří Kraft, Josef Kvídera, Jan Nechutný, Vojtěch Pauer, Čeněk Pech, Václav Topinka a Vojtěch Trojan.
V příštím roce zasahovali již štěnovičtí při čtyřech požárech. Nejprve ve Štěnovicích, kde 22. března 1896 vypukl požár, založený dětmi v hromadě slámy u stodoly pana Pecha čp. 85. V dubnu se podíleli na hašení ohně ve Šťáhlavech, v červenci v Dobřanech a posléze 20. října v Čižicích. Tady se štěnovickým hasičům podařilo přes prudký vítr podstatně omezit požár a tak zachránit před zničením několik stavení. Tohoto účinného zásahu se zúčastnili spolu s velitelem a jeho zástupcem "četař" Václav Rádl, lezci Josef Albl a Vojtěch Pauer, "stříkačníci" Václav Kankrlík, František Kuchynka, Václav Pavlík a Václav Popp.
Štěnovičtí použili při tomto zásahu novou čtyrkolovou ruční stříkačku, kterou obec zakoupila za 950 zl. u pražské firmy R. A. Smekal. Tehdy obvyklého svěcení stříkačky se 20. září 1896 zúčastnilo 120 hasičů ze Štěnovic, Starého Plzence, Sedlce, Losiné, Šťáhlav, Skvrňan, Křimic a z plzeňské papírny Piette a také zástupci Občanské besedy a vzdělávacího spolku Máj.
Na počátku 90. let měli již štěnovičtí hasiči k dispozici dvě ruční stříkačky a 250 metrů hadic, což jim umožňovalo dopravovat vodu i na větší vzdálenosti.
V letech 1895 - 1914 se činní členové štěnovického sboru zúčastnili 13 požárních zásahů. Čtyřikrát zasahovali ve Šlovicích, dvakrát v Dobřanech, jedenkrát ve Štěnovicích, Čižicích, Koterově, Liticích, Robčicích, ve Šťáhlavech a na Bručné. Nejčastěji se podíleli na zdolávání ohně Josef Flajšhans (9x), Petr Trojan (8x), Václav Pavlík a Josef Vlček (7x), Josef Albl, František Albl, Martin Dolanský a Václav Topinka (5x), Václav Fajfrlík, Václav Kankrlík, Václav Kuchynka a Vojtěch Pauer (4x). Ti patřili tehdy k nejaktivnějším a nejobětavějším průkopníkům požární ochrany v obci.
Do konce minulého století vznikly v Čechách četné další sbory dobrovolných hasičů. V obvodu dnešního okresu Plzeň-jih byly založeny sbory v roce 1895 v Nebílovech a v Sedlišti, v r. 1896 v Číčově, ve Lhůtě a ve Střížovicích, v r. 1898 v Budislavicích, v Jarově, v Netunicích a ve Šťáhlavicích a konečně v roce 1900 v Žákavé. Podle dosavadních údajů OV SPO Plzeň-jih působilo v obvodu našeho okresu koncem minulého století 40 hasičských sborů.
Organizátoři dobrovolného hasičského hnutí si byli vědomi nutnosti neustálého vzdělávání a zvyšování technických znalostí členů. Proto uvítali pomoc okrskových a krajových hasičských škol, které zahájily činnost v roce 1898, a vydávání odborných hasičských časopisů. Kromě toho samy jednoty pořádaly odborné a všeobecné vzdělávací přednášky. Tak např. štěnovičtí hasiči uskutečnili v roce 1900 přednášku obvodního lékaře MUDr. Adolfa Wiesnera o první pomoci při úrazech. V příštím roce přednášel o domovském právu řídící učitel Petr Sedlák. Přednášky se zúčastnilo na sto občanů. Štěnovičtí hasiči pořádaly každoročně společenský ples, občas též divadelní představení a účastnili se celoobecních akcí, posilujících národní uvědomění občanů.
Důležitá byla též spolupráce se sousedními sbory. S jejich zástupci se každoročně setkávali za župních sjezdech, které se konaly střídavě v sídle jednotlivých sborů župy. V roce 1899 se zúčastnili župního sjezdu v Černicích, pak ve Chválenicích, v Losiné, v Nebílovech a v Nezbavěticích. V roce 1903 se konal župní sjezd ve Štěnovicích. Program sjezdu byl projednán předem se zástupci župy a sborů z Nebílov, Černic, Losiné, Starého Plzence a Doudlevec. Dne 24. května se zúčastniložupního sjezdu na čtyři sta hasičů a četní občané.
Pozoruhodný je i počet sborů, s nimiž štěnovičtí hasiči spolupracovali při veřejných cvičeních. V letech 1901 - 1914 se štěnovičtí hasiči postupně zúčastnili cvičení v Žákavé, ve Starém Plzenci, v Doudlevcích, v Čižicích (tady byl sboru založen 19. 4. 1902), v Útušicích (sbor založen 31. 5. 1902), v Ledcích, Doubravce, Božkově, Losiné, Radobyčicích a Koterově.
V témž období vyjeli štěnovičtí hasiči čtrnáctkrát k ohni. Nejčastěji zasahovali v Robčicích (4x) dvakrát v Liticích, jednou v Černicích, v Útušicích,  Losiné a ve Šlovicích. Podvakrát se účinně podíleli na zdolávání lesního požáru na Malinci. Ve Štěnovicích vypukly dva požáry. Dne 6. 11. 1904 vznikl požár v tzv. Caplovně. Štěnovičtí dvěma proudy intenzivně chrlili vodu na na stodolu čp. 22. Když přijely sbory z Losiné, Čižic, Robčic a Útušic, byl již požár lokalizován.
Dne 8. 9. 1910 opět zazněl kvílivý hlas hasičské trubky, oznamující požár v místě. Tentokrát hořelo hospodářské stavení Petra Trojana čp. 108. Zhoubný požár zničil stodolu a všechny zásoby píce i zboží pro obchod. Zasažena byla stáj a kůlna. Místní hasiči opět lokalizovali požár před příjezdem sousedních sborů  , které obětavě pomáhaly při konečné likvidaci rozsáhlého požáru.
V letech 1901 - 1914 se vystřídala ve vedoucích funkcích štěnovického hasičského sboru řada občanů. Starostou sboru byli postupně Tomáš Čech Vilém Kyncl (1900 - 1906, kdy zemřel) a obchodník Jan Landkamr (1906 - 1914). Funkci velitele zastávali Petr Trojan (1894-1910), Josef Honzík, Jiří Kraft a Václav Pavlík, funkci podvelitele Josef Honzík ml. (1898-1910), Václav Pavlík (1910-1912) a Emil Sutner. Ve funkci správce zbroje působili František Kolena (1894-1910) a Matěj Čížek (1910-1914), jednateli byli Petr Sedlák (1894-1906), Antonín Kankrlík (1906-1912) a učitel Matěj Roučka (1912-1914), pokladníky Jan Bauer, Václav Pavlík (1898-1910) a Emil Sutner (1910-1914). Prvními čestnými členy sboru se v roce 1914 stali Petr Trojan, Vilém Kynčl a Petr Sedlák (tento nejstarší průkopník sboru zemřel r. 1911 v Chrastu).
Ve výše uvedeném období činnost sboru poněkud ochabla. Svědčí o tom i pokles činných a přispívajících členů (ze 73 na 39). Po vypuknutí první světové války narukovali na frontu aktivní hasiči Antonín Albl, Martin Čížek, Martin Dolanský, Tomáš Fajfrlík, Jiří Kuna, Matěj Roučka a Petr Trojan. Činnost sboru pak na řadu let ustala.


období  1921 - 1945


Po pádu rakousko-uherské monarchie a vzniku samostatného Československé republiky došlo k dalšímu rozvoji dobrovolné požární ochrany, přestože dobrovolné sbory byly ponechány státem bez dostatečné finanční pomoci. Rozvoj hasičského hnutí však byl vždy závislý na obětavosti a nezištnosti dobrovolníků z řad pracujících, kteří byli v případě požáru, povodně i jiné katastrofy nasadit všechny své síly na pomoc postiženým. Hasičské sbory se staly nepostradatelnou institucí, pečující o bezpeční spoluobčanů.
Impulsem pro koordinování rozvoje hasičského hnutí se stala valná hromada Zemského ústředí hasičských jednot z 9. června 1919, přejmenovaná na Českou zemskou hasičskou jednotu. Ta měla v r. 1919 140 žup, 4 271 sborů a 118 881 členů.
Ve Štěnovicích došlo k obnovení činnosti sboru v r. 1921. Na výzvu tehdejší okresní správní komise v Plzni ze 17. 2. 1921 svolalo obecní zastupitelstvo zájemce o požárnictví, z nichž se přihlásilo do sboru 37. Poté řídící učitel a tajemník obce Josef Fiala trpělivě obcházel dům od domu a agitoval ve prospěch hasičské organizace. Především jeho zásluhou se počet členů zvýšil na 83.
Ustavující schůze štěnovického sboru dobrovolných hasičů, konaná 20. března 1921, zvolila výbor v tomto složení: řídící učitel Josef Fiala (starosta a jednatel), Václav Pavlík (velitel), Antonín Albl (zástupce velitele), a Josef Bek (správce zbroje). Za přísedící byli zvoleni Josef Honzík a Jiří Kraft a za náhradníky Martin Čížek a Alois Mařík. Revizory účtů se stali Martin Dolanský a Bedřich Wollner.
Štěnovický sbor byl součástí plzeňské župy, která se členila (stav z r. 1933) na okrsky I. Černice, II. Třemošná, III. Křimice, IV. Újezd u Plzně, V. Žilov, VI. Žichlice. Členy I. okrsku se staly sbory z Božkova, Černic, Doudlevec, Hradiště, Koterova, Radobyčic,  Robčic, Starého Plzence, Štěnovic a Útušic.
Nejvýznamnější událostí tohoto období bylo zakoupení výkonné motorové stříkačky. Místní hasiči se zasloužili o získání finančních prostředků zvýšenou kulturní a společenskou  činností. V letech 1930 a 1931 uspořádali staročeské máje, jejichž výtěžek 15 020 Kčs předali obci. Poté obecní zastupitelstvo zakoupilo od firmy Stratílek z Vysokého Mýta motorovou stříkačku za 60 000 Kčs. Stříkačka, která byla vybavena šestiválcovým motorem a měla výkon 1600 l vody za minutu, byla 10. července 1932 slavnostně předána starostou obce Františkem Rackem tehdejšímu veliteli sboru Josefu Hajšmanovi.
Zakoupení nového výkonného stroje podnítilo hasiče k dalšímu zkvalitnění práce. Léta 1933-1938, kdy v čele sboru stáli starosta Antonín Albl a velitel Jaroslav Vildman, patří vůbec k nejúspěšnějším obdobím štěnovického sboru. Družstvo hasičů se umístilo v r. 1935 na okrskových závodech v Koterově na 2. místě ze sedmi soutěžících sborů. V příštím roce se poprvé v historii sboru umístili Štěnovičtí na 1. místě při okrskových závodech v Losiné. Týž úspěch opakovali v roce 1938. Kromě toho se štěnovičtí hasiči zúčastnili okrskových cvičeních v Doudlevcích, Štěnovickém Borku, Radobyčicích, Hradišti, Starém Plzenci, ve Vejprnicích a ve Lhůtě. Cvičitelem úspěšného družstva byl Vojtěch Honzík.
Štěnovičtí zasahovali v tomto období při požárech dvakrát v Robčicích a čtyřikrát ve Štěnovicích. Dne 2. prosince 1928 vypukl z neznámých příčin požár v hospodářství čp. 141 na samotě u Hejretů. Oheň zničil neobydlenou obytnou budovu, stodolu, kůlnu, hospodářské stroje, zásoby seny, slámy a cihlářské zařízení. Škoda, zčásti krytá pojištěním, byla odhadnuta na 85 600 Kčs.
Za rok nato vypukl u Hejretů znovu požár. A opět z neznámé příčiny. Shořela stodola, kůlna s hospodářskými stroji, sláma a krov nad kanceláří čp. 52. Požár způsobil škodu za 76 000 Kčs. Kromě toho zničil oheň elektromateriál v ceně 11 000 Kčs, který tu měla uskladněn elektrotechnická firma J. Bartovský, prodlužující v této čtvrti rozvod elektrické sítě.
Dne 6. srpna 1931 zasahoval sbor při menším požáru u Martina Kuny. Dne 3. září 1932 po půlnoci zjistil ponocný Václav Trojan požár na nádvoří mlynáře Petra Pavlíka. Siréna zdejšího pivovaru vyburcovala hasiče ze spánku. Na dvoře mlýna hořel stoh vymlácené slámy. Od něho se vzňala zásoba nevymláceného obilí. Příčinou spojení bylo krátké spojení elektrického proudu vedoucího nad stohem. Díky pohotovému zásahu hasičů, výkonnosti nové stříkačky a blízkosti vodního zdroje podařilo se oheň včas lokalizovat a zachránit obytné i hospodářské budovy.
Dne 7. června 1936 se členové sboru podíleli na likvidaci důsledků rozsáhlé povodně. Po opadnutí vody pomáhali občanům čerpat říční vodu ze studní.
Štěnovičtí hasiči se aktivně podíleli na společenském, politickém a kulturním životě obce. Po obnovení činnosti v r. 1921 uspořádali májovou slavnost, divadelní představení a zejména obžínkovou slavnost, která byla i pro ně finančně velmi úspěšná. Nemalá byla též činnost na úseku zdravotní prevence. V první polovině dvacátých let uspořádali dvě přednášky se zdravotnickou tématikou. V r. 1922 organizovali samaritánský kurs (přednášel MUDr. Jankovský), jehož se zúčastnili příslušníci z Útušic, Čižic, Černic a Radobyčic. V r. 1925 absolvovali členové samaritánské čety ze Štěnovic župní samaritánské kursy.
Dne 22. července 1934 oslavili Štěnovičtí čtyřicetileté trvání sboru. Občané se ve velkém počtu zúčastnili cvičného poplachu, při němž bylo použito staré i nové hasební techniky. Starou techniku obsluhovalo družstvo "jubilantů" ve složení Martin Dolanský, Jiří Kraft, Václav Pavlík, Josef Bek, František Albl a Josef Flajšhans, kteří pracovali ve sboru od jeho založení, zatímco mladší hasičské družstvo soutěžilo s motorovou stříkačkou. Smyslem soutěže bylo poukázat na kvalitativní rozdíl v účinnosti staré a současné techniky a doložit zručnost hasičských harcovníků.
V druhé polovině třicátých let byla republika stále více ohrožována agresivitou hitlerovského Německa. Hasiči se aktivně zapojili do Civilní protiletadlové obrany. Byly jim stanoveny úkoly spojené s možnými důsledky předpokládaných náletů nepřátelských letadel. Tehdy se také poprvé pomýšlelo na ustanovení dorosteneckého družstva, avšak k realizaci záměru nedošlo.
Zbývá ještě dodat, že se za první republiky vystřídali ve funkci předsedy sboru Josef Fiala (1921-1924), Jan Landkamr (1925-1928) a  Antonín Albl (1929-1948), veliteli byli Václav Pavlík (1921-1923), Antonín Albl (19223-1927), Josef Hajšman (1928-1932) a Jaroslav Vildman (1933-1948). Kromě výše uvedených se na postupně podíleli na práci výboru Martin Čížek, Martin Dolanský, Josef Duchek, Václav Fremr, Josef Honzík, Vojtěch Honzík, Ladislav Kalat, Jiří Kraft, Josef Kuna, Alois Mařík, Václav Nusberger, Petr Pavlík, Vojtěch Rádl, Matěj Roučka, František Trojan, Jan Vránek aj. Z uvedeného výčtu členů přesvědčivě vyplývá, že z hlediska sociálního složení sboru a jeho vedení převládali dělníci a malí rolníci.
Okupace našich zemí nacistickým Německem těžce postihla i požárnickou organizaci. Okupanti zakázali činnost téměř všech zájmových a společenských organizací. U hasičů učinili výjimku jen proto, že jich hodlali využít při likvidaci požárů a následků náletů. Štěnovický sbor prováděl v této těžké době jen praktická cvičení podle pokynů nadřízených orgánů. Někteří členové ústředí Svazu českých hasičů v čele s ředitelem Janem Císařem organizovali v rámci hasičského hnutí rozvětvený protifašistický odboj proti okupantům.

období  1945 - 1950

Po porážce fašismu a osvobození naší vlasti Sovětskou armádou nastalo náročné období budování nové, pokrokové republiky. Lidovědemokratická vláda vytvářela stále příznivější podmínky i pro rozvoj a činnost dobrovolné požární ochrany. Hasiči odpovědně zvyšovali své odborné požárnické znalosti a zručnost ve výcviku. Významnou pomocí pro jejich záslužnou činnost bylo zakoupení požárního auta značky Mercedes místním národním výborem v listopadu 1945. Automobil s výzbrojí stál 60 000 Kčs.
Dne 19. srpna 1945 oslavili požárníci  50 let trvání sboru. Slavnostní valné hromady s e zúčastnili zástupci okolních sborů a čtyři zakladatelé místního sboru - František Albl, Jiří Kraft, Josef Kvídera, a Čeněk Pech. Slavnostní schůzi zpestřili členové svazácké organizaci pásmem písní a básní. Spolupráce hasičů a svazáků byla tehdy úzká. Společně upořádali např. v roce 1946 staročeské máje.
Na Nový rok 1946 proběhla výroční členská schůze za přítomnosti 46 členů, která zvolila výbor ve složení:

starosta:Antonín Albl
velitel:Jaroslav Vildman
zást. velitele:Václav Frank
jednatel:Josef Duchek ml.
vzdělavatel:Matěj Roučka
pokladní:Josef Kraft
zbrojmistr:Jindřich Terč
strojmistr:Antonín Beran
správce auta:Ferdinand Mařík
tisk. referent:Vojtěch Honzík
revizoři účtů:Josef Pauer a Václav Nusberger

Štěnovický sbor si i tehdy vedl zdatně v soutěžích. V r. 1946 obsadil 1. místo v okrskové soutěži ve Štěnovickém Borku. V červnu 1947 se konala soutěž požárních družstev ve štěnovickém pivovaru. Na 1. místě se umístila družstva ze Štěnovic a Čižic. Štěnovičtí jako hostitelé postoupili první cenu čižickému družstvu. V r. 1950 se náš sbor přihlásil do soutěže "Dokonalý hasič", v níž získal I. stupeň. V témž roce si štěnovické družtsvo vítězstvím okrskové soutěže v Předenicích zajistilo postup do okresní soutěže v Dýšiné. Tady obsadilo 3. místo a postoupilo do krajské soutěže ( konala se v Blatné), kde získalo 4. cenu. Rok 1950 patří tedy k nejúspěšnějším.
Požárníci opět pohotově zasahovali v několika případech při požáru. Dne 25. července 1945 vzplál ohněm doškový obecní dům čp. 21 zv. "Pastuška". Do základů shořel. Členové sboru mohli jen izolovat okolní budovy a ochránit je od požáru. Dne 3. prosince 1945 zapálilo několik chlapců při hře velký stoh slámy v Zámostí. Oheň se stěží hasil, bylo nutné střežit prohořelý stoh po celý týden. Dne 6. května 1947 odpoledne vypukl požár v lese pod "Chaloupkou". Včasným zásahem místních požárníků a okolních sborů byl požár uhašen. Zdolávání požáru bylo obtížné, protože zdroj vody byl příliš vzdálen od místa požáru. Bylo proto nutné předávat vodu do stříkačky k další stříkačce.
V poválečném pětiletí působili ve výboru hasičské organizace, kromě výše uvedených, Ludvík Čeček, Eduard Hajšman, Stanislav Hofhans, Vojtěch Honzík st., Bohuslav Janda, Ladislav Kalat, Jaroslav Knížek, Josef Kuna st., Karel Landkamr, Karel Petrách, Václav Šesták a Vojtěch Trojan.

období 1950-1989

"Vítězný únor" 1948 uvolnil cestu k budování socialistické společnosti v Československu. Tím vytvořil i základní politické předpoklady pro všestrannou podporu hasičstva ze strany lidově demokratického státu. Vybudovat socialistickou požární ochranu znamenalo věnovat stále větší pozornost zkvalitňování požární techniky, výcviky výjezdových jednotek a zejména důsledné prevenci - předcházení vzniku požárů. Požárníci se také měli podílet na výstavbě svých obcí a na plnění všech základních úkolů místních národních výborů. Tím přispívali k budování a ochraně socialistické vlasti.
Toto poslání hasičů stanovil zákon č. 62 z roku 1950. Odborný dohled nad činností požárnických organizací připadl ministerstvu vnitra, které zřídilo při ONV okresní velitelství a při KNV krajské velitelství požární ochrany. Současně došlo ke zřízení okresních a krajských výborů hasičů. Organizační struktura hasičského hnutí byla tedy přizpůsobena územnímu členění státních orgánů. Přenesení těžiště práce do oblasti prevence se v roce 1953 projevilo i ve změně názvu hasičské organizace na Československý svaz požární ochrany (ČSPO). Základní organizace ČSPO Štěnovice pracovala v rámci okresní organizace ČSPO Plzeň-venkov (později Plzeň-jih).
Nový zákon byl ve Štěnovicích projednán na slavnostní schůzi požárníků 20. října 1950 za účasti zástupců KSČ, MNV a TJ Sokol. Na schůzi byly vyhlášeny dva budovatelské úkoly:
1. Do 15. listopadu 1950 vybudovat na potoce vodní nádrž o kapacitě 80 - 100 m3.
2. Do 15. prosince 1950 zřídit novou požární zbrojnici.
Oba úkoly byly včas splněny. Nová vodní nádrž byla zřízena v horní části potoka poblíž čp. 131, protože vodní nádrž u čp. 45 již nestačila. Nevyhovovala už také stará hasičská kůlna. Proto požárníci s povděkem uvítali rozhodnutí MNV dát požárníkům k dispozici místnost bývalého obchodu Jiřího Roubíčka. Svépomocí adaptovali přidělené prostory, odpracovali na tisíc brigádnických hodin. V prosinci 1950 se pak nastěhovali do nové požární zbrojnice, která sloužila požárníkům více než čtvrt století.

Náročné úkoly, vyplývající ze zákona o požární ochraně, začal zajišťovat nový výbor, pracující ve složení:

Předseda: Ladislav Kalat
Jednatel: Vojtěch Trojan
Pokladník: Josef Kraft
Organizační referent: Karel Fremr
Osvětový referent: Karel Štolle
Referent pro prevenci: Vojtěch Honzík
Výcvikový referent: Jaroslav Vildman
Školský referent: Antonín Beran
Samaritán: Stanislav Beran
Revizoři: Josef Kankrlík a Jaroslav Knížek

Ustanovení velitele sboru náleží podle nového zákona místnímu národnímu výboru, který velitelem MO SPO ve Štěnovicích určil Vlastimila Peroutku. Jeho zástupci se stali Jaroslav Vildman a Vojtěch Honzík st.

Štěnovický požární sbor měl tehdy na počátku socialistické výstavby požární ochrany nezbytné předpoklady pro úspěšný rozvoj činnosti. Měl k dispozici motorovou stříkačku z roku 1932 a požární auto z r. 1945. O tuto techniku obětavě pečovali Jaroslav Vildman, Vlastimil Peroutka, Josef Duchek, Stanislav Hofhans aj. Technika byla umístěna v nově adaptované zbrojnici. V říjnu 1956 získal sbor přenosnou ruční stříkačku PS 8, která měla výkon 800 l vody za minutu, a v r. 1969 další výkonnou přenosnou stříkačku PS 12. Sbor měl i dostatek hadic a provizorní sušák, vybudovaný požárníky poblíž mlýna. Vodních zdrojů je v obci a jejím okolí dostatek - z řeky Úhlavy, z mlýnského náhonu, z vodní nádrže na potoce a v neposlední míře ze zatopených kamenolomů.
V září 1954 byl zřízen v rámci okresu nový okrsek pro oblast Štěnovicka, do něhož spadaly obce Štěnovice, Útušice, Robčice, Čižice, Borek Štěnovický, Borek Nebílovský, Nebílovy, Předenice a dále Šlovice, Nová Ves a Lhota. Velitelem okrsku se stal Josef Duchek. Dalším ze štěnovických požárníků, který zaujal významnou funkci mimo obec byl Stanislav Hofhans, jehož na okresní konferenci SPO v r. 1957 okresním velitelem. St. Hofhans poté jako první z našich požárníků absolvoval kurs okresních velitelů v ústřední škole ČSPO v Bílých Poličanech ( v Podkrkonoší u Nové Paky). Kromě toho absolvovali tehdy čtyřtýdenní kurs v krajském učilišti SPO Josef Duchek a Vlastimil Peroutka, kteří byli v letech 1955 - 1956 členy KV ČSPO.
V roce 1955 se podařilo poprvé ustavit ve Štěnovicích družstvo žáků a žaček. V příštím roce bylo ustanoveno družstvo dorostenek a brzy nato záložní družstvo požárníků pro případ požárů, vzniklých během dne. Toto družstvo bylo ustaveno z řad pracovníků JZD, státních statků a kamenolomů.
V letech 1954 - 1956 dosáhla družstva štěnovických požárníků opět významných úspěchů v soutěžích. V roce 1954 probíhala celostátní soutěž o nejlepší požární družstvo. Naše družstvo mužů se umístilo na okrskové soutěži v Robčicích, pořádané 23. května, na 2. místě. Na okresní soutěži v Božkově 27. června zvítězilo (1. místo z 15 soutěžících družstev) a získalo okresní standartu. Poté se podruhé v historii místní organizace zúčastnila krajské soutěže, kde jej provázela smůla (protržení hadice).
V červnu 1955 se umístilo žákovské družstvo na okresní soutěži v Útušicích na 1. místě a získalo putovní vlajku. V příštím roce získalo družstvo žáků v okresní soutěži ve Vejprnicích 2. místo mezi 14 soutěžícími družstvy. V témž roce 14. června proběhla okresní soutěž družstev mužů a žen ve štěnovické oboře. Naši muži se umístili na 5. místě mezi 13 družstvy. Odpoledne byl průvod obcí a večer taneční veselice v Lidovém domě.
Požárníci se také aktivně podíleli na výstavbě obce. Každoročně odpracovali na brigádách a při údržbě požární techniky 1500 - 3000 hodin. Celkem věnovali obci v letech 1953-1960 16 450 hodin. V r. 1956 odpracovali např. Josef Duchek 290 hodin, tehdejší strojník Teodor Dmytryšyn  212 hodin, Miroslav Matas a Vila Landkamr na 140 hodin Václav Bébr 127 hodin. Každoročně poskytovali požárníci pomoc JZD. Okresní výbor SPO ocenil obětavost neaktivnějších požárníků - udělil odznaky "Vzorný požárník" Františku Bébrovi, Josefu Duchkovi a Stanislavu Hofhasovi. Tehdy šlo vůbec o první držitele tohoto odznaku v obci i v okrsku. Odznaky získali po vykonání odborných zkoušek.
V roce 1957 pokračovali ještě Štěnovičtí v úspěších při soutěžích. Dorostenky obsadili 1. místo v okrskové soutěži ve Šlovicích i na okresní soutěži v Chotíkově. Žáci obsadili 2. místo v okrsku a 4. místo v okresní soutěži z 19 družstev.

Poté došlo ve sboru k náhlému útlumu v soutěžní činnosti. Družstva žáků a dorostenek se již nepodařilo obnovit. Ostatní úkoly však plnili požárníci i nadále odpovědně. Prováděli každoročně preventivní prohlídky v obytných a hospodářských budovách, pečovali o požární techniku, pro kterou byly již prostory ve zbrojnici příliš těsné. Proto místní národní výbor rozhodl v roce 1957 na doporučení technické komise MNV učinit kroky, směřující k zajištění výstavby nové požární zbrojnice.
První polovina šedesátých let je už opět obdobím úspěšné činnosti místního sboru, v jehož čele stáli Petr Mareš jako předseda a Stanislav Hofhans a Míla Albl jako velitelé. Mimořádných úspěchů dosahovalo zejména žactvo. Družstvo žákyň obsadilo v roce 1961 1. místo v okrskových soutěžích ve Štěnovicích a Dobřanech. V příštím roce se opět umístilo na 1. místě v okrskové soutěži v Předenicích a v okresním kole v Soběkurech obsadilo 3. místo (naši žáci tu byli první). Neobyčejně úspěšný byl pro žákyně rok 1963. Tehdy získaly 1. místo na okrskové soutěži v Útušicích i na okresní soutěži ve Spáleném Poříčí a dokonce i v krajském kole, konaném 30. června v Doudlevcích. Tady získaly žačky zlatou plaketu. Jejich vedoucím byl tehdy Josef Duchek.
Zdárně si vedli i žáci a družstvo mužů. To obsadilo na štěnovické okrskové soutěži v roce 1961 2. místo, na okrskové soutěži v Útušicích v roce 1963 1. místo a v okresním kole v Nezvěsticích v témž roce 2. místo ze 14 soutěžících družstev.
Štěnovičtí požárníci mohli proto se zaslouženým pocitem uspokojení z dobré práce oslavit 100. výročí vzniku dobrovolné požární ochrany v našich zemích a současně 70. výročí založení sboru ve Štěnovicích. V rámci oslav, které se konaly 30. srpna 1964, předvedli požárníci aplikační cvičení v prostorách bývalého mlýna.
Družstvo mužů dosáhlo poté ještě pozoruhodných úspěchů v roce 1965 v okrskové soutěži v Čižicích (obsadili 2. místo), na okresní soutěži v Nepomuku (3. místo ze 13 družstev) i v okrskovém přeboru v Liticích ( v roce 1967 tu zvítězili). Pak dochází opět k přechodnému poklesu aktivity. Tradičně zůstává na vysoké úrovni péče o požární techniku díky obětavosti Josefa Duchka, Miloslava Albla, Josefa Brady a jejich spolupracovníků. Také prevenci je věnována odpovídající pozornost. Každoročně se provádějí prohlídky obytných domů, objektů místních provozoven, JZD aj. Preventisté prohloubili spolupráci s komisí veřejného pořádku MNV. Požárníci každoročně ochotně pomáhali občanům při čerpání sklepů a studní, zatopených dešťovou vodou.
Štěnovičtí požárníci zasahovali v letech 1952-1975 při četných požárech ve Štěnovicích a jejich okolí. V únoru 1952 likvidovali  oheň, který zachvátil doškovou chalupu Josefa Nádeníka v Útušicích. Velký požár vznikl 6. května 1952 v noci v lihovaru. Příčinou požáru byla neopatrnost dvou řemeslníků, kteří  při pálení ocelové nádrže autogenem nepostřehli, že jiskry odletovaly do pilin, jimiž byla nádrž izolována. Později se piliny vzňaly. K požáru přijely sbory ze Štěnovic, Útušic, Radobyčic a Plzně. Za jednu hodinu byl požár zlikvidován. Oheň však zničil celé vnitřní zařízení i krov přilehlého objektu.
V lednu 1954 v noci se vzňal objekt drůbežárny JZD. K hašení požáru přijeli našim na pomoc požárníci ze Starého Plzence a vojáci z Plzně-Slovan. Protože byl vodní zdroj příliš vzdálen od místa požáru, přivolali Štěnovičtí na pomoc požární sbor z Plzně, který pohotově uhasil oheň vodou z cisterny.                        
V červenci 1954 těžce postihla obec povodeň. Úhlava se rozlila po celé ploše louky, kde vzniklo rozsáhlé jezero. "Mezi ploty" dosáhla výška vody 130 cm. Na fotbalovém hřišti vyhloubil proud vody koryto místy široké až 15 m. Požárníci tedy několik dnů čerpali vodu ze studní a sklepů spoluobčanů.
V roce 1959 bylo horké léto. Náš sbor zasahoval proti ohni v okolních lesích. V dubnu 1961 pohotově uhasil požár rodinného domku Eduarda Hajšmana. V březnu 1965 kolem 22. hodiny vznikl požár v neobydleném objektu JZD, který byl určen k demolici. Hrozilo nebezpečí rozšíření požáru na blízký kravín a krmírnu. Na místo požáru se dostavilo několik sousedních sborů, které však nemusely zasahovat, protože místním požárníkům se podařilo požár včas zlikvidovat.
Dne 14. října 1967 po 21. hodině začal hořet bývalý kravín JZD, v němž bylo ustájeno 71 ks dobytka. Obětavým zásahem členů JZD, požárníků a vojáků, kteří přispěchali na pomoc přímo z taneční zábavy, podařilo se zachránit dobytek a lokalizovat oheň. Přesto vznikla JZD škoda 150 000 Kčs.
Štěnovičtí požárníci se také podíleli na likvidaci požárů v okolních obcích. V únoru 1954 zasahovali při požáru stodoly čižického JZD, která stála tehdy uprostřed obce. V září 1954 pomáhali hasit oheň stodoly Václava Lindaura v Útušicích. V roce 1959 zasahovali u požáru stodoly JZD v Novém mlýně v Předenicích. V září 1961 a znovu v prosinci 1965 se podíleli na likvidaci požáru kravína v Útušicích.
Díky účinné prevenci a osvětě nebyly již v sedmdesátých letech požáry tak časté. Některé z nich však byly velmi ničivé. Největší poválečný požár vznikl ve Štěnovicích 13. srpna 1972. Samovznícením sena začala hořet velká stodola státních statků. Hašení požár, který se rychle rozrůstal, se zúčastnilo několik sousedních sborů i požární útvar z Plzně. Díky dobře koordinované součinnosti zúčastněných sborů byl oheň záhy zdolán. Škoda způsobená požárem byla odhadnuta na 200 000 Kčs.
Dne 30. dubna 1975 byla naše obec postižena "povodní století", jakou nepamatují ani nejstarší občané. Tehdy v prostoru na hradem Radyní jakoby visela zlověstná temná mračna. Pak došlo k jejich průtrži. Důsledky byly katastrofální. Vodní příval se hnal zregulovaným Losinským potokem do štěnovického údolí. Tady strhával vše, co se mu postavilo do cesty. Voda odnášela ploty, kůlny, chaty, bořila nízké mosty a zatápěla přízemí domů při potoce. U rodinné domu Josefa Havlíčka spadla celá přední stěna. V prostoru mezi Štěnovickým Borkem a Čižicemi smetla voda 15 chat a přivodila smrt jedné ženy, která se snažila zachránit ohrožený automobil. Při povodni nám pomohli požárníci z Černic, Radobyčic, Robčic a Přeštic.
Štěnovičtí požárníci likvidovali též dvakrát menší požáry odpadního materiálu v lomu bývalé štěrkovny a požár vzniklý v bývalé zahradnické školce.
V sedmdesátých letech, kdy jsme vstoupili do období budování vyspělé socialistické společnosti, čekalo požárníky plnění dalších úkolů ve vnitřním životě sboru a na výstavbě obce. V roce 1970 se podíleli na přípravě staveniště pro nové moderní zdravotní středisko. Zbořili část chátrajícího zděného hrazení farské zahrady a odvezli zdivo. V roce 1975 se zúčastnili adaptace Lidového domu, při níž odpracovali na 200 hodin. Později se podíleli na výstavbě mateřské školy.
V roce 1970 se opět podařilo ustavit družstvo žáků, které pod vedením Miroslava Štěrby zvítězilo v okrskové soutěži v Černicích. Méně se dařilo žákům v okresním přeboru v Losiné. V červnu 1972 získalo družstvo mužů v silné konkurenci na okrskové soutěži v Černicích 3. místo. Vojtěch Mařík tu v přeboru jednotlivců zvítězil. V r. 1973 se žáci zúčastnili hry Plamen - v okrese se umístili na 4. místě. Za odměnu byli na zájezdu v Praze, který připravil okresní výbor SPO. V témž roce se přihlásilo k dobrovolnému dárcovství krve 6 požárníků.
Rok 1973 je významný tím, že byla ustavena komise požárníků, která zahájila pod vedením místního národního výboru přípravné práce k výstavbě nové požární zbrojnice. Ta byla započata 19. července 1975. Již 14. prosince byla hotova hrubá stavba včetně zastřešení. Za dva roky byla stavba dokončena. Rozsáhlý objekt má garáže pro dvě požární auta i velitelský vůz, spolkovou místnost, dílnu, prostory pro PHM, umývárnu a sociální zařízení. Na této stavbě se velkou měrou podíleli Václav Bébr, Josef Duchek, František Javůrek, Stanislav Hofhans, Stanislav Knížek, Vojtěch Mařík, Jan Nechutný, Vlastimil Peroutka, Jaroslav Pouch a řada důchodců (Vilém Kankrlík, Vojtěch Honzík, Jaroslav Albl, Alois Kuneš, Vojtěch Mařík, Jaroslav Vildman a Jaroslav Suchý).
Dne 10. března 1976 bylo našemu sboru přiděleno nové požární auto AVIE 30 s kompletním příslušenstvím v ceně 250 000 Kčs. V září jsme získali starší velitelský vůz Š 1203. A konečně 12. září 1980 předal PS Přeštice našemu sboru cisternu Š 706 v ceně téměř 208 000 Kčs. Celková hodnota zbrojnice (včetně hodnoty aut) byla v té době 1 289 634 Kčs.
Po do Dobudování zbrojnice došlo k jejímu slavnostnímu předání 9. července 1977. Dopoledne se konala v sále Lidového domu oslava 83. výročí založení sboru, které zúčastnilo 36 místních požárníků a 55 hostů. V předsednictvu schůze zasedli po bodu členů výborů SPO, zástupců KSČ, MNV a NF tajemník ONV PJ Josef Bek a okresní velitel SPO Václav Kašpárek. Součástí programu slavnostní schůze bylo ocenění práce dlouholetých členů a funkcionářů sboru. Po ukončení schůze předal slavnostně požárníkům novou zbrojnici do užívání místopředseda MNV Vladimír Tomášek. Poté byla otevřena stálá výstavka z historie místního požárního sboru, zpracovaná Vojtěchem Laštovkou a Josefem Nechutným. Jde o první výstavku tohoto druhu v okrsku. Odpoledne se konalo aplikační cvičení  na budovu bývalé ZDŠ při použití nenovější požární techniky.
V letech 1981 - 1984 uskutečnili štěnovičtí požárníci svépomocí další významné dílo. Vybudovali u nové zbrojnice sušák hadic. Na přípravě železné konstrukce sušáku  pomáhali i dva starší členové Josef Brada a Karel Fremr. V závěru byla celá konstrukce oplechována a byl postaven zděný sklad uhlí a dříví. Při výstavbě pomáhal MNV, JZD a místní rybáři. Největší zásluhy o tuto výstavbu mají: Ladislav Rubáš, Václav Bébr st., Stanislav Knížek, Josef Brada, Stanislav Hofhans, František Javůrek, Josef Zdeněk, Bohumír Matas a Jaroslav Fremr a další.
Místní organizace SPO ve Štěnovicích má tedy dnes k dispozici vše potřebné pro pohotový zásah v případě požáru: novou zdrojnic, sušák hadic, výkonnou moderní požární techniku i dostatek obětavých a odborně vzdělaných požárníků.
V roce 1978 byli z našich řad zvoleni do vyšších funkcí SPO Josef Brada ml. (stal se členem předsednictva OV SPO a členem pléna KV SPO), Stanislav Knížek (byl zvolen za člena pléna OV SPO) a Josef Duchek (stal se členem štábu výcviku OV SPO). Velitel sboru Josef Brada ml. úspěšně dokončil v červnu 1978 jako první z našich řad dálkové studium dvouleté ústřední školy SPO v Bílých Poličanech. Krátkodobé kurzy absolvovali tamtéž Josef Duchek, Stanislav Hofhans, Stanislav Knížek, František Javůrek a Ladislav Rubáš. 
Štěnovičtí požárníci průběžně provádějí teoretický i praktický výcvik, aby byli schopni účinně a pohotově zasáhnout při požáru. To prokázeli i v druhé polovině sedmdesátých let. V říjnu 1976 vznikl požár na půdě stodoly chléva Jaroslava Blahovce, kde bylo uskladněno seno a dříví. Včasným zásahem našich požárníků byly zachráněny velké hodnoty, především obytná stavení p. Blahovce a jeho sousedů. Dne 14. listopadu 1977 pomáhali likvidovat požár stohu slámy v Útušicích, který vznikl samovznícením. 
Poté nedošlo řadu let k žádnému požáru. Až v roce 1982 vyjeli požárníci čtyřikrát k požárům lesa k katastru Štěnovic a Čižic. V Losiné se podíleli na likvidaci ohně čističky olejů a požáru rodinného domu v Čižicích. Majitel domu poděkoval písemně požárníkům za jejich včasný a pohotový zásah, při němž se plně osvědčilo použití cisterny. 
Požárníci se i nadále zúčastňují okrskových soutěží, byť s menším úspěchem než dříve. Soutěžili v Borku Nebílovském, 21. června 1980 u štěnovického jezu, v červnu 1982 v Robčicích.
Výbor ZO SPO věnuje pozornost náboru nových členů, zejména mladých. Naše řady rozšířili v posledních letech Bohumil Cink, Bohumil Hebr, Zdeněk Holeček, Josef Kastner, Josef Krákora, Josef Pech, Jiří Špelina, Josef Schut, Stanislav Stuchlík, Jaroslav Šlajs a Jiří Ulč. 
Mnoho úsilí věnuje výbor výchově mládeže. V roce 1978 vedl dvanáctičlenné družstvo F. Javůrek a J. Schut, kteří se s ním zúčastnili hry Plamen v Čižicích. V r. 1980 ustavili a vedli žákovské družstvo F. Mazanec, M. Matas a L. Rubáš. V září 1982 byl za pomoci pionýrské vedoucí ustaven kroužek Mladého požárníka. Nyní 10 až 15 dětí se pod vedením St. Knížka, L. Rubáše a M. Matase seznamuje s požární technikou a nacvičuje na hru Plamen. Jedné z nich se zúčastnili ve Štěnovickém Borku. Naše nejmladší družstvo má ve zbrojnici a vede si kroniku o své záslužné činnosti v SPO. Odměnou za jejich úsilí je přátelské posezení u táboráku v letních měsících nebo výlety do blízkého okolí.
Z uvedeného vyplývá, že činnost požárníků je velmi rozmanitá a časové náročná. Proto je nutno ocenit práci všech, kteří se bez ohledu na čas obětavě zúčastňují práce ve výboru organizace, starají o techniku a zasahují při požárech. 

Složení výboru ZO SPO v letech 1985 - 1989

předseda: Stanislav Hofhans
místopředseda: Jaroslav Fremr
velitel: Josef Brada, od roku 1986 Ladislav Rubáš
zástupce velitele: Ladislav Rubáš
jednatel: Josef Kuna
pokladník: Václav Bébr st., od roku 1987 Zdeněk Šlouf
organizační referent: Jaroslav Pouch
materiální referent: Josef Zdeněk
kronikář: Vojtěch Laštovka
členové výboru: František Javůrek a od roku 1987 František Fremr
Do OV SPO zvolen Josef Brada

V roce 1986 měla naše organizace 60 členů. Původní počet 74, ale bohužel bylo nutno ukončit členství 14 členů z důvodu neplnění nejzákladnějších povinností člena ZP SPO. V roce 1987 přistoupili 3 muži a 7 žen, což umožnilo založit soutěžní družstvo žen. V roce 1988 bylo v ZO SPO registrováno 68 členů. 
Technické vybavení sboru se zásadně nezměnilo. Pouze v únoru 1987 nám byla přidělena úplně nová Avia A31. Tu starou Avii A30 jsme po technické kontrole předali do sboru v Žinkovech. Dále máme tedy v užívání cisternu Škoda 706, velitelský vůz Škoda 1203. O tuto techniku se příkladně starali Jaroslav Fremr, Josef Brada a Ladislav Rubáš aj.
Požáry: 1985 - požár stodoly v Předenicích; 1987 - dva nepříliš rozsáhlé požáry v obci (likvidace ohně v bývalé budově MNV na zámku a v ZDŠ); 1988 - účast při likvidaci 4 menších požárů (mj. hořící traktor na cestě do Borku) a 2 větších (cihelna ve Stodě, objekt JZD Přeštice); 1989 - 4 zásahy ( účast na hašení rozsáhlého požáru v okolí Tymákova, kde zasahovalo 10 sborů) a hašení vzníceného uhlí ve sklepě Josefa Cinka ml.).
Soutěže: V roce 1986 naše družstvo mužů zvítězilo na soutěži ve Štěnovickém Borku. V roce 1987 jsme U Jezu pořádali okrskovou soutěž, na které se štěnovičtí hasiči umístili na 1. a 2. místě.  Na memoriálu J. Šaška v Černicích ( září 1987) jsme zvítězili a získali pěkný putovní pohár (soutěžilo 7 družstev). V červenci 1989 jsme se na Memoriálu Antonína Černého v Nezvěsticích umístili opět na prvním místě ( konkurence - 18 mužstev). Vítězné družstvo: Ladislav Rubáš, Josef Krákora, Zdeněk Šlouf, Václav Bébr ml. Jaromír Spiller, Jan Vařeka a Jiří Špelina. 
Naše ženské družstvo dosáhlo 1. října 1988 historického úspěchu na soutěži v Nejdku, kde v konkureci 7 družstev zvítězili a získali tak putovní pohár.
Družstvo mladých požárníků dosáhlo vůbec prvního úspěchu v dubnu 1989, kdy pod vedením Fr. Fremra zvítězilo v poháru " O partyzánský samopal".
Náš sbor se zapsal do povědomí širokého okolí pořádáním každoroční noční soutěže, kterou jsme začali pořádat v září 1984.
Další naší činností bylo zakoupení autobusu ( březen 1985). Smyslem tohoto opatření bylo používat autobus ke každoročním zájezdům po republice a také zajištění finančních prostředků, potřebných pro uvažovanou přístavbu garáže a společenské místnosti. Kromě těchto aktivit rozvíjeli požárníci každoročně velmi rozsáhlou preventivní činnost ( zejména prohlídky půdních prostor a hospodářských objektů) a zajišťovali četné společenské a kulturní akce - tradiční hasičské plesy a zájezdy po zemích českých
.

období 1990-2000

Od listopadu 1989, kdy došlo k politickému převratu, prochází naše vlast hlubokými proměnami, jejichž cílem je vytvoření svobodného, demokratického a právního státu. Tento převrat poznamenal i hasiče, byť nejednou velmi rozporně.
Na sklonku
roku 1990 se konal mimořádný sjezd SPO České republiky, na němž bylo ustaveno Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Od tohoto sjezdu se vracíme k tradičnímu názvu "hasiči" místo "požárníci". Současně ponecháno na hasičských sborech, jak se budou vzájemně oslovovat. Všeobecně se ustoupilo od oslovení "soudruhu". 
V roce 1991 bylo naším ústředím konstatováno, že hasičskému hnutí neprospívají rozpory mezi profesionálními a dobrovolnými sbory na úkor dobrovolných. Činnost SDH také omezuje výrazné snížení  státních dotací.
V roce 1991 byl zvolen výbor sboru, který působil téměř po celá devadesátá léta.


starosta: Fremr Jaroslav
místostarosta: Hofhans Stanislav
velitel: Rubáš Ladislav, od května 1994 Javůrek František
zástupce velitele: Knížek Stanislav (do 1993)
jednatel: Kuna Josef, od listopadu 1991 Mezerová Libuše
referent prevence: Bébr Václav ml.
organizační referent: Pouch Jaroslav
materiální referent: Vařeka Jan
referent mládeže: Fremr František
kronikář: Laštovka Vojtěch
referentka žen: Hebrová Zdeňka
členka výboru: Fremrová Jaroslava
referentka žen: Hebrová Zdeňka

Členská základna se během 90. let rozšířila. V roce 1990 bylo ve sboru 58 mužů a 12 žen. V roce 1998 tvořilo členskou základnu 71 dospělých členů a 10 mladých hasičů.

Požární technika zůstává v podstatě stejná jako v 80. letech (CAS 25 - Škoda RTHP a AVIA A31).

Soutěže: V tomto období se náš sbor zaměřil na soutěže, kterých se účastnila 2 družstva mužů, jedno družstvo žen a jedno družstvo dětí.  Největší zásluhu na velice dobrých výsledcích mají hlavně trenéři František Fremr a Václav Bébr.

Výstavba garáže a společenské místnosti byla zahájena v květnu 1990 pod vedením Jaroslava Poucha, dokončena v roce 1993. Výstavby se zúčastnilo 17 členů a 8 nečlenů naší organizace, pomohli také Stanislav Spurný a Vladimír Kehár. Hodnota stavby byla vyčíslena na téměř čtvrt miliónu korun. Za práci na přístavbě obdrželi nejzasloužilejší z brigádníků Jaroslav Pouch, Zdeněk Šlouf a Vladimír Kehár malý dárek.

OSLAVY 100. výročí založení sboru dobrovolných hasičů v obci - Dne 27. července 1994 se uskutečnila slavnostní schůze v Bistru. Přítomní byli seznámeni se stoletou činností sboru a řada zasloužilých členů obdržena pamětní listy a diplomy. Stanislav Hofhans a Vojtěch Laštovka - držitelé řádu Za mimořádné zásluhy - byli navrženi na udělení Řádu svatého Floriána, stali se tak v obci prvními držiteli tohoto vyznamenání.
Odpoledne předvedli hasiči na hřišti ZŠ použití nejnovější a nejstarší hasičské techniky. Četní návštěvníci ocenili vystoupení záchranářů z Blovic. Dětem se nejvíce líbilo použití pěny.
Na počest tohoto výročí bylo v klubovně instalováno tablo s fotografiemi členů tehdejšího výboru organizace. V roce 1997 byla z iniciativy p. Hofhanse istalována tzv. DESKA CTI, na níž jsou fotografie nejzasloužilejších činovníků z celého poválečného období. Tablo zakladatelů sboru bylo již instalováno u příležitosti 90 let sboru.

Nový výbor - výroční valná hromada, která se uskutečnila 22. ledna 2000 zvolila na další období výbor sboru v tomto složení:
starosta:  Fremr Jaroslav
velitel: Bébr Václav ml.
členové výboru z předchozího období: Fremr František, Šlouf Zdeněk, Spiller Jaromír, Javůrek František, Krákora Josef
noví členové výboru: Fremrová Jaroslava, Roštík Libor a Švábek Erik.

Starosta sboru poděkoval odstupujícím dlouholetým členům výboru Stanislavu Hofhansovi a Vojtěchu Laštovkovi. St. Hofhans pracoval ve výboru 53 let, z toho 13 byl starostou, 3 roky velitelem sboru a 3 roky velitelem okrsku, je zakladatelem hasičské kroniky, kterou vedl 25 let. Za tuto činnost obdržel zaslouženě jako první hasič v obci vyznamenání Zasloužilý hasič. Vojtěch Laštovka byl členem výboru 22 let a od roku 1979 vede hasičskou kroniku. František Fremr obdržel vyznamenání Za zásluhy za dlouholetou a obětavou práci s mládeží, dorostem a družstvem mužů.

Tento nově zvolený výbor hasičského sboru bude vykonávat své úkoly na přelomu století a tisíciletí. Přejme mu hodně zdaru v tak záslužné práci pro naše občany.